Netypicky prodloužená hlavní sezóna se o třetím říjnovém víkendu uzavřela mistrovstvím ČR na klasické trati.
To se opět uskutečnilo v netypickém termínu, ale zatímco vloni byl prohoz s tradičně jarním MČR KT způsoben podmínkami ke vstupu do prostoru, letos byl odklad o pět týdnů způsoben mimořádnými povětrnostními vlivy, když o původně plánovaném zářijovém víkendu postihly většinu území silné deště a víme co následovalo...
Letošní klasiku uspořádal klub Magnus Orienteering (ASU) nad Tatenicemi, při samém východním okraji Pardubického kraje a tedy jinými slovy těsně před hranicí Moravy. Prostor nám byl dosud známý spíše jen z rozjetého rychlíku, protože to jsou ty kopce, do kterých se vjede za Českou Třebovou, když míříte vlakem na Olomouc a jen pozorujete z okna, jak to samo v sedě hezky jede. I přes výše uvedené to jsou kopce připomínající ty typické moravské až valašské, se strmými svahy, hlubokými údolími, nepříliš detaily, z velké míry s průběžným bukovým lesem, občas ale i s hustníky a smíšeným nebo jehličnatým lesem a semtam nějaká paseka; kontroly byly spíš porostové, občas třeba nějaký srázek. Les byl dostatečně velký na to, aby se prostory kvalifikace a klasiky překrývaly jen okrajově a společný prostor s kontrolami byl jen před cílem, charakter terénu však byl po oba dny stejný.
Počasí se tentokrát povedlo objednat ukázkové, v sobotu občas, v neděli povětšinou slunečné. Melancholii babího léta podtrhávala i atmosféra v aréně, která tradičně doplácí na oddělené MČR (pro 2026 je už ale v plánu spojit klasiku opět s veteraniádou), při němž se tentokrát nekonaly ani žádné doprovodné závody. Nyní tomu přispěl i posun termínu, kdy někteří již měli jiné plány nebo už měli prostě po sezóně. Přihlášek se tak sešlo o zhruba sto méně nežli na zářijový termín, oris uvádí pro sobotu ve výsledcích 506 závodníků, na finále pak 474 (zatímco na souběžný sobotní Vč oblasťák v Lípě nad Orlicí 831 nebo spojený jiho-západočeský 345). Kromě tržeb v pokladně pořadatelů nebo stánku s bramboráky (catering buchtový i obědový byl opět na dokonalé úrovni) tím utrpěla i kvalita konkurence v hlavních kategoriích. V nich (kromě takových těch, co už od rodiny nejezdí daleko, jako třeba Pája nebo Ňuf) chyběli účastníci Park Word Asia Tour Jana Peterová, Jakub Glonek, Jonáš Hubáček a zejména pak Tomáš Křivda. A pak taky náš Kuba Chaloupský, t.č. s Erasmem ve Finsku, nebo Terka (ex-Jano) Rauturier, t.č. s Maxem ve Finsku. A nakonec chyběla i naše Terka Kosová, která byla ráda za volbu náhradního termínu (ve hře byl i 12./13.10.), jelikož na předcházející víkend měla v plánu 25mannu, aby si na ní mohla vyhodit kotník...
Zredukovaného startovního pole byla moc velká škoda hlavně v kategorii H21, ve které, když trochu předběhneme, se odehrál zajímavý generační střetosouboj, jelikož se dva naši momentálně nejlepší junioři, Jan Strýček (juniorský mistr světa na krátké letos vevPlzni) a Dan Bolehovský (bronzový na klasice tamtéž) rozhodli poměřit síly s dospělými, což dopadlo tak, že všechy (přítomné) porazili a na bedně se pod nimi na nejnižším bronzovém stupínku sklonil Dým (1990), se svoji desátou medailí z klasiky. V souladu se svým dřívějším prohlášením, že předá boty, až ho začnou porážet mladší (v tomto případně navic oba 2005, tedy prvním rokem H20), tak při vyhlášení tedy opravdu učinil, čímž symbolicky tedy předal takový generační štafetový botní hřebík.
S ohledem na počty závodníků se v H21 ani neotevřelo C finále, v D21 byl dost problém vůbec spadnout do B finále, na jehož start se postavilo celých pět závodnic (v cíli možná ani nebyly celé). Na chybějícím početním potenciálu se pak ale projevují také obavy z pořádného orienťáku u těch, kteří by na postup ranking měli nebo si ho spíš omylem vyběhli z oblasti, ale pak se ostýchali přihlásit. Slabší konkurence se sešla i ve dvacítkách, ovšem zatímco v juniorech tedy chyběli dva výše zmínění, v juniorkách chyběly tři z aktuálních top 6 vesměs z různých zdravotních důvodů.
Závody byly opravdu výživnou náročnou klasikou, poctivým skutečným orienťákem a soubojem s přírodou (protokol uvádí hned několik různých zranění), se zajímavými volbami postupů. Ve finále měly mladší kategorie po krátkém postupu na jedničku hned dlouhý přeběh, na němž volby mnohdy výrazně rozhodly o výsledcích. Teoretické parametry chlapského A finále hlásily 15,04 km, 725 m, reálné GPS záznamy ukazují pro medailisty 19,8 - 21,3 km (Strejda vyhrál za 105:15, další to dali za 109:24 a 111:08, směrný čas je 95 min), z hodinek vyskakovaly hodnoty převýšení převýšující kilometr (MČR v horském se jinak běží za dva týdny).
I naše výprava prořídla oproti zářijovým přihláškám, což znamenalo 18 závodníků (a pro finále 17, bez Martinky s kotníkem), jednoho fotografa a řidičku autobusu. Na kvalifikaci se dařilo tak nějak na hraně očekávání, postupy do A finále pro Denču, Áďu, Bandasku, Ondru, Mišku a Tomíka (když se už podařilo po startu uchladit hlavu a neodstřelit na jedničku :) ) byly samozřejmostí, o místo bohužel nepostoupila Maky Čapková, pro Anet Rážovou, Monču Podlešákovou a Víťu Novotného to bylo na 12. místě už trochu dál (při postupu prvních osmi). Formu vyrýsovanou na původní termín dokonale vygaučoval i Tom Novotný, který ještě docela s rezervou utrpěl postup do A finále a strašně se na něj pak těšil.
Po ubytování v doporučeníhodném sportovně-ubytovacím areálu AZAS v Dolní Čermné, který dokonce přiléhá rozsáhlému zmapovanému prostoru (bohužel z roku 1991, kdy jsme zde uspořádali závody, bohužel s tím vyzněním, že prostor je ošklivější než se čekalo a už se do něj zdá se nikdy nevrátíme) a po třetím průjezdu kolem pekárny Sázava (která je u uplně jiné Sázavy než byste si možná mysleli) pak došlo na medailové souboje. V mužích už víme jak to dopadlo, ale na velké bedně jsme měli hned dvojnásobnou účast, když pátý skončil Bandaska, který už možná taky neměl uplně top motivaci a soudě z gps to možná i trochu prokaučoval na volbách. Metelkovic v zásadě všichni potvrdili svoji podzimní formu, Ondra skončil v H21 šestý, Mišku v D20 porazila jen (v zásadě neporazitelná) Lucka Dittrichová a Tomík svoje sedmé místo taky okomentoval tím, že ho porazili jen ti, kteří jsou někde jinde (ale ona to asi trochu byla i ta rozmanitá volba na dvojku a obavy z kopců).
Hned dvě medaile jsme získali v ženské elitě, kterou vyhrála kamenická Lucka Semíková, jen o 33 sekundy před její vrstevnicí (tedy věkovou, ne výškovou) Áďou Vandasovou. Ta dokonce v části trati i vedla a kdyby jí vyšel riskantnější postup na předsběrku, tak to mohlo dát na zlato; což je trochu škoda, naše sbírka kovů by jinak byla kompletní. Bronz do ní přidala Denča, která už taky necítila v nohách a hlavě top formu a nechala i něco na chybkách, resp. volbách. V jejich kategorii se papírové parametry 9,75 km, 430 m přetavily v 10,9 - 12,6 km (takový je rozdíl jen mezi medailistkami) a Denča si naměřila převýšení přes 600. A na bednu to chtělo časy 84:04, 84:38 a 85:39, takže i zde měl soutěžním řádem daný směrný čas značný náskok, byvše stanoven na 75 min (zvýšen z 2022 na 2023 ze 70 min).
No a Tomas odhodlaným vytrvalým výkonem nakonec uzavřel v H21 top10! (a to se před něj nacpal ještě jeden Fin a jeden Osin. A ti dva junioři)! A Víťa k tomu zdatně sekundoval třetím místem v B finále.
Pro příští rok bude laťka nastavena možná ještě o něco výše (tedy ve smyslu převýšení), klasika je v plánu v prostoru mezi Luhačovicemi a Vizovicemi (zatímco oblastním mistrovstvím bude náš Jarní pohár na Biřičce).