Beruňáci ve skalách přepnuli na vyšší level

S jarem je fajn dostat se do mapy. Ale my jsme tentokrát chtěli víc - pochopit vrstevnice, nebát se je používat. Dokázat běžet údolíčkem stejně jako kdyby to byla cesta.

A tak jsme na to šli od píky - páteční procházka po kontrolách nám ukázala mraky typických skalních i vrstevnicových situací, které si část výpravy vychutnala společně i s výkladem. 

Pak už se do toho skoro padesátka Beruňáků pustila naostro, ačkoliv stáda prasat prchájící z vedlejšího prostoru Jarních skal se nás snažila odstrašit... Ale jak je vidět i na Liveloxu, nepovedlo se. Hned při vrstevnicovém motýlkoběhu došlo u mnohých k velkému posunu zvládnuté obtížnosti - po společné předtréninkové analýze tratí to pro nikoho nebyl nepřekonatelný problém. Klobouček!

Odpoledne jsme v rovinatějších místech potrénovali důsledný běh na směr a pokusili se nezarvat technického SIčáka. Déšť nedéšť.

A jak nám to tak hezky šlo, vrhli jsme se s vervou na nedělní vrstevnicové okruhy v jedné z nefajnovějších oblastí, které na takový typ tréninku u nás v Čechách máme. Koneckonců, učili se to tam už naší rodiče, kruh se zase jednou uzavírá. Ale patos stranou, většina si přidávala a pomlaskávala. 

A mlaskali jsme nejen v lese, ale i v jídelně, protože z nenápadné táborové jídelny se vyklubal podnik zařazený na seznamu 50 top restaurací v ĆR. Šéf nám ukázal, že i závodka může bejt gastronomie.

Převážně slunečný víkend rychle utekl, a tak už jsme stihli jen ověřit naše nabyté superchopnosti při závěrečných štafetách (výsledky v příloze) a zamávat pápá.

... Sice to pro některé překvapivě nebyla výprava na Balkán, ale k Branžeži... ale zdá se i tak, že výlet do Srbska nám hodně dal - a nikoho nevzal. A když nám to takhle parádně půjde i na Velikonočku (a pak ideálně i na závodech ;) tak snad začneme uvažovat i o Švédsku ;)