Stříbro pro Kubu Chaloupského z knock-out sprintu

o prvním srpnovém víkendu, s ohledem na mezinárodní termínovku, která čítala sprintové disciplíny právě až v druhém pololetí a tak byl takový termín příhodnější pro přípravu a nominace, než kdyby se využil nějaký z jarních svátků.

Uspořádal jej klub Severka Šumperk, což má i jistou symboliky neboť tratě tím pádem nestavěl nikdo jiný, nežli Vojta Král (v kvalifikaci ve spolupráci s Martinem Poklopem), který tak jen krátce po ukončení své reprezentační kariéry hned navázal pořadatelskou. Navíc je vítězem historicky prvního závodu světového poháru v této disciplíně, který se konal v říjnu 2018 ve Stromovce.  

Asi tedy i s přispěním prázdninového termínu se na start závodu postavilo 89 účastníků, oproti 140 loňským  a 166 při předloňské premiéře. Oproti předchozím dvou dějstvím tak byla kvalifikace rozdělena jen na muže a ženy, zatímco při předchozích to bylo vždy ještě po třech skupinách.
Závod byl rozmístěn do dvou lokalit, kvalifikace se běžela ve Starém Městě pod Sněžníkem, přímé souboje pak za kopcem v Branné, což jsou nějakou shodou okolností právě lokality cukrářských provozoven výborné staroměstské trubičky. Ale pro jistotu pro přilákání většího počtu účastníků a publika pořadatelé uspořádali tříetapové doprovodné závody, s první etapou po kvalifikaci, další dvě byly lesní až druhý den, v osvědčených horsko-kupkovatých terénech u Paprsku.

Na pohled obyčejné Staré Město nabídlo pestrý prostor s rozhodně nerovnoběžnou sítí ulic a pěšin v převážně městském prostoru, na asfaltu i trávě, členitý i výškově. Nabízely se i volby (delších i krátkých) postupů, v oblasti náměstí a průtahu hlavní ulice bylo záhodno dát si pozor na zakázané prostory a vyhrazené přeběhy, vzniklo tam tak i pár disků. Ze semifinálových bojů opět (zatím vždy) postoupil Bandaska, naopak poprvé konečně Kuba a při své první účasti i Denča a Miška. Z naší celkem osmičlenné účast se pak JančaB, Drak, Miša a Kamenda museli pro odpoledne spokojit s nižším finále.

Branná slibovala zajímavý prostor už na první pohled, obec na cestě od Hanušovic na Jeseník je ve výškově členitém prostoru kolem ostrohu na němž se tyčí i hrad a další pamětihodné stavby, obytná zástavba na nevelké ploše má jak venkovský, tak sídlištní charakter. Semifinálové rozběhy zabíhaly právě až do vzdálenějšího sídliště, finálové už si pak vystačily z prostorem blíže startocíle, s různě mířenými uličkami s cestami, volnými prostranstvími parkového a městského charakteru a opět v prostoru členitéím i výškově. Rozhodovaly volby, s dopomocí švábů pak byly postupy samozřejmě vyladěné přesně tak, aby se volby lišily jen těsně, při závodě na pár minut tak bylo mnohdy důležité nebo i rozhodující vzít tu správnou - v rámci různých variant tratí tak mohlo mít výhodu jak držet se balíku, tak i jít si svoji volbu, pokud už šlo o všechno a přednostnější bylo jít na max nejlepší postup než se takticky držet ostatních.

Obecně se při KO sprintu nabízí tři dělicí metody - self-choice, motýlek a bez dělení. Tentokrát by použit self-choice, kdy závodníci mají na začátku poslední minuty dvacet sekund na to, aby si vybrali jednu ze tří variant, při závodě pak tedy nevědí, kdo jde na stejnou a kde se tratě dělí, každopádně pak tedy vědí, že tratě nejsou stejné. Drobným technickým oříškem občas bylo zabalení mapy v papírové ruličce, kdy po startu nejeden závodník po rozbalení odhodil mapu místo prázdného papíru a vracel se... Do finále postupují z každé ze šesti (jakož 3H +  3D) semifinálových skupin dva, to už tedy chce držet tempo s nejlepšími a optimálně jim ještě utéct nebo je ofinišovat. Pár vteřin za postupem tak zustala Miška, ostatní to dali, když Kuba svoje semifinále vyhrál o finiš před Jakubem Glonkem a pár kroků za nimi už mimo postup zůstal Martin Roudný.

Ve finále už pak Denča z čela odpadla a když v závěru zariskovala delší volbou, skončila s odstupem pátá, vyhrála Terka Rauturier, s malým náskokem na dvojici Jana Pekařová, Kateřina Štěpová, v uvedeném pořadí, což ovšem i tak pro juniorku na třetím místě znamenalo výrazný úspěch, když čtvrtá skončila Lucka Dittrichová, tedy rovněž juniorka.

V mužském finále se opět nedařilo sprintovému specialistovi Glóňovi, na začátku lehce ztratil volbami a ke konci to i on „pojistil“ jednou opravdu nevýhodnou a zcela se propadl mimo hru. V té se naopak stále držel Kuba, což znamenalo tříčlenný balík s Tomášem Křivdou a Jonášem Hubáčkem, v závěru se dostal o krok před druhé uvedeného, čemuž ještě lehce napomohl letmějším náběhem do zatáčky před doběhem a přeskočil cílovou čáru asi tak o půl kroku dříve, když ani Tomáš Křivda nebyl moc před nimi. Bandaska medailové trio neuvisel, ale doběhl hned na čtvrtém místě.

Stránka závodu